Přiložení baněk je prováděno na všech částech těla. Nejvíce je žádána na zádech, kde se v oblasti příčné segmentace vyskytují citlivá místa, která se označují jako spoušťové nebo maximální body. Body jsou svou polohou charakteristické pro jednotlivé orgánové systémy. Jsou dobře hmatné, někdy až výrazně bolestivé, odborně nazývané gelosy. Zde se nachází nahromaděné látky ve vazivu pod kůží nebo hlouběji ve svalech. Slabý tah, vyvíjený při přisátí baňky, stimuluje podkožní kapiláry, což aktivuje funkci krevních cév ve svalech. Dopřejeme-li si baňky periodicky, cítíme, že se více stabilizujeme. Postupně můžeme dojít až k úplnému odstranění bolestí. Ošetřovaný cítí teplo, příjemný tah a pnutí kůže, přechází-li pocity do bolesti, pnutí baňky uvolníme.

Přiložení baněk má za úkol, uvolnit pohybový aparát, také mírnit vnitřní potíže organismu. Přikládání baněk je vhodné například při nedostatečnosti krevního oběhu, zažívání, dýchacího ústrojí, svalové slabosti. Přikládání je vhodné také při úzkostech nebo při nerovnováze nervového systému. Přiložení baněk v oblasti celých zad uvolní celostně přetížení zádových svalů, může pomoci uvolnit meziobratlové ploténky. Procedura odeznívá bolesti hlavy nebo migrénu. Pravidelná baňková rekondice napomáhá k většímu prokrvení tkání, tím k intenzivnější pohyblivosti pohybového aparátu.

Tělesná pohoda může být spojená s mírným pocitem žízně a jemného omámení. Po napití vody, několika hlubších nádechů je stav znovu v rovnováze. Podstatou procedury je vyčištění kožního povrchu od nepotřebných látek. Postupně můžeme dojít až k úplnému odstranění bolestí. Při baňkování dochází k lehkému zamodření nebo ke vzniku prstencovitých otisků na kůži, velikost těchto krevních podlitin závisí na délce a síle sání, stav se nazývá suchá diapedéza a vstřebání trvá několik dnů.

Kontraindikace pro masáže/baňkování viz Konzultace.

::: Historie baňkování se dědí z generace na generaci, záznamy dokládají používání baněk například rok 3300 př.n.l. v Mezopotámii a 2200 př.n.l. v Egyptě. U nás o baňkování píše Božena Němcová v knize Babička. „Po kostele šli se všickni do lázní vykoupat, při čemž si starší ženy a muži dávali obyčejné baňky sázet, to patřilo k celku.“ :::